K tomu, že budete podnikat, jste se rozhodl už na vysoké škole. Co vás k tomu vedlo?

Měl jsem nápady, které jsem chtěl zrealizovat. Byl počátek devadesátých let a spousta příležitostí. V oblasti krádeží aut byla vysoká kriminalita, a tak jsme si řekli, že je tu prostor pro levné, trvalé a účinné zabezpečení aut. A přišli jsme s bezpečnostním značením skel. Postupně jsme přidávali další produkty, zaměřili jsme se na prověřování ojetých aut. Kromě toho jsme začali dělat i aplikace, srovnávače a sjednávače pro pojišťovny. Dnes máme desítky produktů a troufám si říct, že jsme napůl taková IT firma.

V době prodeje Cebia před dvěma a půl lety ji vlastnilo pět lidí, vy jste byl ale majoritním vlastníkem. Byl to váš nápad prodat firmu?

Tak bych to neřekl. Přišla nabídka, zvážili jsme ji, byla zajímavá, tak jsme se rozhodli pro prodej. Bylo to těžké rozhodnutí a přiznám se, že jsme se dlouho rozhodovali. Přece jenom Cebia byla a stále je něco jako naše dítě. Letos už funguje 32. rokem. Už 32. rokem pomáháme lidem bojovat proti podvodům a kriminalitě s auty. Věřím, že to má obrovský význam a že se nám podařilo ochránit nemalý počet lidí před tím, aby naletěli podvodníkům.

Co stálo za vaším úspěchem s Cebií?

Řekl bych, že desítky let těžké dřiny. Práce od rána do večera a jen málo volného času. Zvládli jsme to díky tomu, že nás to všechny opravdu bavilo a těšilo nás vidět výsledky. Samo do klína nám bohužel nic nespadlo. Jsem přesvědčený o tom, že chce-li být člověk úspěšný, musí být především pracovitý a mít nápady.

A v tom málu volného času, jakým koníčkům jste se věnoval? Měl jste vůbec jiné než auta?

To víte, že ano. Jsem nadšený lyžař, miluji windsurfing a také jízdu na kole. A to se nemění.

 A co vás naopak nebaví?

Nakupování, seriály, které považuji za ztrátu času, a přiznám se, že neholduji ani divadelním představením. Možná je to tím, že jsem na to nikdy neměl moc čas. Třeba se to jednou změní.

Vraťme se k Cebii. Dnes je známá především díky prověřování historie ojetých aut. U kolika procent ojetých aut dochází při jejich prodeji k nějakému podvodu?

U většiny. Nejčastěji se zatajují havárie a poškození. Jen pro představu, průměrné stáří prodávaných aut je okolo 9–10 let a podle pojišťoven je cca 60 % desetiletých aut po havárii či poškození. V inzerci je zmínka o havárii však jen u 0,7 % aut. Je to směšné. Prodejci se vymlouvají na to, že na inzertních portálech je často možnost jen havarované či nehavarované a že poškození ještě není havárie. Do určité míry mají pravdu, ale problém je, že i když se jich kupující přímo zeptá, tak mu často neřeknou ani o poškození, o havá­riích zpravidla nemluví vůbec. Je to těžké, kde je hranice mezi poškozením a havárií? Z našich dat jasně vyplývá, že zhruba každé páté auto je po těžké havárii a každé dvacáté po totální škodě. A například u aut dovezených z USA či Kanady je totální škoda u 66 % z nich. Obecně u dovezených aut se podvody vyskytují častěji.

O kolik si tím prodejci navýší na autě marži?

Záleží na značce, modelu, stáří, nákladech na opravu atd., ale řekněme, že o desítky, ale i stovky tisíc korun. Abych však nebyl nespravedlivý k prodejcům, někteří z nich o havárii nevědí, což by ale měli. Často stačí, když investují pár stokorun do prověření historie auta. Myslím, že by každý měl vědět, co prodává, už jenom z toho důvodu, že tím může ohrožovat životy jiných lidí. Nedávno jsme narazili například na Ford Fiesta, který prodává jeden autobazar u Mělníka, a samozřejmě bez informace o havárii. To auto prodělalo už čtyři bouračky, při jedné přišlo o celý předek. My jsme ho pracovně nazvali pojízdnou rakví. Když byl majitel autobazaru upozorněn, co prodává, řekl prý pouze, že informaci o havárii dá do inzerce, ale auto bude prodávat dál. Bylo mu asi úplně jedno, že by se v něm mohl někdo zabít. Jen řekl, že je auto v komisním prodeji, což je mimochodem u problémových aut časté. Nakonec inzerát po medializaci z daného inzertního portálu stáhnul, ale bohužel ho stále inzeroval na jiném a za stejnou cenu. Nakonec však odstranil i tento inzerát.

Kromě toho, aby si lidé prověřovali historii aut, která kupují, existuje ještě něco, co by mohlo prodejce přimět k tomu, aby o haváriích s kupujícími hovořili?

Víte, chyba je i na straně řady kupujících. Prodejci se bojí, že když řeknou slovo poškození, tak si to kupující okamžitě rozmyslí. Ale může se přitom jednat banální věc, například jen výměnu blatníku či nárazníku. My říkáme, že všichni nemůžou jezdit v nehavarovaném a nikdy nepoškozeném autě a to, že auto má za sebou opravu, ještě neznamená, že by se nemělo dále prodávat a jezdit na silnicích. Vždy jde o to, k jaké havárii došlo, zda ho bylo ještě možné opravit tak, aby bylo bezpečné a spolehlivé a jak bylo ve skutečnosti opravené. Někdy je možné auto kvalitně opravit, ale z ekonomických důvodů je opraveno levně a nekvalitně. Je tedy důležité, aby havárie nebyla automaticky pro kupující červenou vlajkou, ale aby se zajímali o skutečný aktuální stav vozidla a aby ho případně koupili za odpovídající cenu.

Myslíte, že by si ho měli nechat někým fyzicky zkontrolovat?

Pokud bylo havarované, tak zcela určitě. My provádíme například kontrolu originality vozidla, čímž zjišťujeme, zda danému autu nebyla dána identita jiného, aby se zakryla krádež nebo nelegální předělání vozidla například smontová­ním ze dvou těžce havarovaných aut. Kontrola historie vozidla slouží k tomu, aby si kupující mohl ověřit, za nemá auto stočený tachometr, zda a jak bylo havarované a jak škodu vyčíslila pojišťovna, kdy bylo ve skutečnosti vyrobeno a kdy zaregis­trováno v ČR a v zahraničí, pro jakou zemi bylo vyrobeno, zda není hlášené jako odcizené či zda není zatížené leasingem nebo spotřebitelským úvěrem, jak a za kolik bylo v minulosti inzerované, vidět může fotografie vozu po havárii a z inzerce, může se dozvědět, zda nebylo provozováno jako taxi a řadu dalších důležitých informací. Prověření historie vozu by mělo předcházet fyzické kontrole, která je na rozdíl od prověření historie vozu drahá a vyjde na pár tisíc korun. Navíc stočený tachometr často ani jinak než kontrolou historie neodhalíte.

Jaká auta se u vás dají prověřit?

Prověřit si lze auto z ČR i zahraničí. Nikdo nemá víc dat o autech s českým původem než my. Navíc máme miliardy dat ze zahraničí, především z Evropy a Severní Ameriky. Nějaké informace ale máme ke každému autu, které bylo vyrobeno. Dokázali jsme například odhalit havárii u vozidla, které bylo provozováno ve Spojených arabských emirátech a do Česka dovezeno. Nebo například u auta, které bylo prodáváno s německým původem, jsme odhalili, že pochází z ticho­mořského ostrova Nová Kaledonie. To jsou takové perličky, které ukazují, jak kvalitní naše služby jsou. Prověřit si historii auta lze z pohodlí domova na www.cebia.cz. Informace jsou dostupné během několika málo minut, stačí znát VIN vozidla, které by měl sdělit každý slušný prodejce.

Kolik procent aut má falešný původ?

Každé páté dovezené auto má falešný původ, nejčas­těji se falšuje německý, ale ve velkém se falšuje i český původ. Vzhledem k tomu, že informace o původu vozidla není v technických průkazech, kde je jen poslední země dovozu, případně v kopii velkého technického průkazu nemusí být nic, je jediným způsobem, jak takový podvod odhalit, prověření historie vozidla.

Řekněte na závěr, odkud berete data?

Od výrobců, importérů, prodejců vozidel, značkových i neznačkových servisů a pneuservisů, od pojišťoven, policie, finančních a leasingových institucí, aukčních a inzertních portálů a dalších zdrojů. Za ta dlouhá léta jsme vybudovali až neuvěřitelnou síť spolupracujících partnerů.